Základka v ulici Boženy Němcové v Zábřehu o sobě říká, že je „škola pro život“. Nezaměřují se tu jen na vědomosti, ale rozvíjejí i kritické myšlení, spolupráci, zavádějí formativní hodnocení, podporují nadané a už třetím rokem fungují bez mobilních telefonů. A k inovativním nápadům přidávají ještě něco: podporu zvenčí. Výsledkem je škola, která se nebojí měnit zaběhlé pořádky – a zdá se, že to funguje.

Alfred Nobel jako vstupenka do světa geografie, chemie, psychologie i finanční gramotnosti? Jedno jméno a několik předmětů? Proč ne. V malé učebně pavilonové školy v Zábřehu, které se říká „Boženka“, se patnáct dětí vydává nejprve ze Švédska, kde se Nobel narodil, přes Petrohrad, kde žil, až k jeho experimentům s výbušninami. Na jeho příběhu se učí i o růstovém myšlení – že má smysl zkoušet věci znovu, i když opakovaně selhávají. A nakonec přicházejí na řadu finance: odkud se bere zhruba dvacet milionů korun ročně, které laureáti Nobelovy ceny získávají? Klíčem jsou investice a složené úročení – princip, díky němuž se mohou peníze odkázané do Nobelovy nadace zhodnocovat i více než sto dvacet let po Nobelově smrti.

Hodinu vede Michaela Egerová, tamní koordinátorka podpory nadaných. Do její třídy mohou chodit žáci z různých ročníků, kteří mají chuť učit se něco navíc.

„Byly doby, kdy jsme měli dvě děti potvrzené z pedagogicko-psychologické poradny jako nadané,“ vypráví Michaela Egerová, která začala kolegům a kolegyním nejprve vysvětlovat, že v populaci je nadaných patnáct a podle některých odhadů až dvacet procent. „A kde je ten zbytek?“ ptala se. „My ho nevidíme – a musíme se naučit tyto děti poznat a podpořit,“ dodává.

Dnes mají ve škole nadaných šedesát, proškolené učitele a zavedený systém takzvaných „vytahovaných hodin“. To znamená, že část dětí na některé hodiny odchází do malé učebny v přízemí. Zde s nimi Michaela Egerová – jako bývalá lékárnice – probírá kromě Alfreda Nobela třeba i zdravotní přínosy různých rostlin, aby si pak děti v malé kuchyňce vyrobily krémy a masti. Naučí se, v jakém poměru co navážit a smíchat, ale dozví se i něco z chemie, přírodovědy, latiny… Se staršími dětmi má pak Egerová hodiny, kde se mluví výhradně anglicky. Potkat ji ale můžete i jinde než jen v malé učebně v přízemí – třeba když po škole běhá s dozimetrem a měří s žáky radioaktivitu, nebo když s dětmi luští runové šifry a pak hledá vikingský poklad.

‍

‍

Podpora nadání je jedním z šesti pilířů, které si zábřežská škola na úpatí Jeseníků před dvěma lety stanovila jako priority. Patří mezi ně i výuka matematiky podle Hejného metody, formativní hodnocení, Skill Builders (rozvoj měkkých dovedností), Svět poznání (program, který rozšiřuje rozvrh vybrané třídy o pět hodin týdně) a Jednotná škola Boženka (řeší se zde podoba třídnických hodin nebo různá školní pravidla včetně zákazu telefonů).

Každý pilíř má garanta, kolem něhož se sdružuje skupina vyučujících, kteří se chtějí v rámci daného tématu rozvíjet. Účast je dobrovolná.

„Když jsme si pilíře společně pojmenovali, sepsali a vizuálně znázornili, mělo to překvapivě velký efekt,“ konstatuje ředitel školy Pavel Nimrichtr. Dnes každý chápe – nejen učitelé, ale i žáci a rodiče –, jaké má škola priority a kam směřuje.

S pilíři škole pomohla Ivica Másilková, jedna z osmi průvodců, kteří na Šumpersku a Zábřežsku působí a do škol pravidelně docházejí, mluví s vedením o jejich plánech a společně hledají cesty, jak je posunout dál. Koncept průvodců do regionu přinesl Nadační fond Eduzměna, který tady působí od roku 2024 a který navázal na aktivity Místní akční skupiny vzdělávání (MAP).

„Pan ředitel a jeho zástupci pracovali hodně intuitivně,“ konstatuje Másilková a dodává: „Mnoho věcí, které dělali nebo dělat chtěli, bylo skvělých. Potřebovali je ale lépe uchopit, aby jejich tempo a nápady stíhal a hlavně chápal i pedagogický sbor.“ Zároveň bylo potřeba začít sledovat, zda se ve škole nové věci osvědčily. „Na Božence vždycky dokázali vymyslet spoustu věcí, ale dřív se moc nedívali, jak se novinky ujaly,“ říká Másilková, která je zároveň vedoucí Centra podpory vzdělávání v Šumperku.

Centrum nabízí všem školám v mikroregionu podporu ve vzdělávání a příležitosti pro společná setkávání a spolupráci. A taky zde pracuje zmíněných osm průvodců. „Neustále se ptají, sbírají zpětnou vazbu – někdy až otravně důsledně –, ale právě to je důležité. Díky tomu se programy a podpora skládají opravdu na míru školám,“ pochvaluje si Pavel Nimrichtr.

‍